Přihlášení

Tandem Vorlíček-Macourek má na svém kontě mimo jiné i bláznivou komedii Což takhle dát si špenát, která vznikla už v roce 1977. Dá se ale říct, že za ta léta existence nijak nezestárla. Stále se jedná o vtipný film, při jehož sledování se diváci báječně baví. Na jeho opakování se mohou podívat na televizi Prima Max. Místo dojnic bohaté paničky V nejmenovaném výzkumném ústavu vynalezli stroj k regeneraci starých dojnic. Docent Mlejnek, který zde pracuje, a majitel kosmetického salonu Netušil ho ale chtějí využívat mnohem lukrativně, a to pro návrat ztraceného mládí bohatým paničkám. A tak si najmou dva meloucháře, Jardu Zemánka a Frantu Lišku, aby jim k tomu pomohli. Ti dva zrovna byli propuštěni z vězení a nic jim není svaté. Osnova filmu je celkem jednoduchá, ovšem mistrná režijní práce režiséra Vorlíčka a scenáristy Miloše Macourka udělala z něho parádní podívanou, kde jedna humorná scéna následuje druhou. K tomu pochopitelně přispělo i herecké obsazení – Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, František Filipovský, Stella Zázvorková. Absurdní humor a bláznivé dějové zvraty Scenárista Miloš Macourek vymyslel řadu zajímavých zvratů v ději, který ho posunují dále. Za připomenutí určitě stojí přeměna Vladimíra Menšíka a Jiřího Sováka v jejich mladší verze v podání dětských herců, jejichž výběr se rozhodně hodně povedl. Michal Kocourek alias omlazený Vladimír Menšík dostal dokonce přezdívku „malý Menšík“. Nebo role Ivy Janžurové, která jako obvykle nezklamala. Při scéně, kdy velká Marcelka se plazí po stolech v hotelové restauraci měla Iva Janžurová možnost improvizovat dle libosti. Ta se v jednom z rozhovorů svěřila, že inspiraci ke ztvárnění malého dítěte našla ve svých dcerách, které byly v té době batolaty. Komedie Což takhle dát si špenát patří ke zlatému fondu české kinematografie.